Syndrom karpálního tunelu - vše co potřebujete vědět

Syndrom karpálního tunelu patří mezi takzvané úžinové syndromy a jedná se o soubor příznaků, který se objevuje při útlaku nervus medianus (česky středový nerv).

Tento nerv prochází z předloktí do dlaně ruky přes kanál na zápěstí, který je po stranách ohraničen zápěstními kůstkami (osa carpi), které vytváří na palcové a malíkové straně vyvýšeniny označované jako eminentia carpi radialis et ulnaris a shora jsou tyto vyvýšenin překryty vazivovým pruhem označovaným jako retinaculum musculorum flexorum.

Obsahem canalis carpi, který česky označujeme jako karpální kanál nebo tunel je celkem 9 šlach ohýbačů (flexorů) prstů a nervus medianus. Prostor mezi šlachami a nervy je vyplněn tukem.

Vzhledem k tomu, že prostor v karpálním tunelu je poměrně malý, může při opakovaném přetěžování ruky dojít ke zbytnění vaziva a tuku uvnitř kanálu, což vede k útlaku nervus medianus.

To se projeví nepříjemnými obtížemi, jako jsou pocity brnění, mravenčení, píchání či pálení v dlaních a prstech rukou, které jsou často spojené s celkovým oslabením ruky a předloktí.

Kromě anatomických poměrů stojí za syndromem karpálního tunelu nejčastěji přetěžování ruky a zápěstí opakovanými pohyby a také některá onemocnění.

Léčba syndromu karpálního tunelu je buď konzervativní, která spočívá zejména v nošení speciálních ortéz či ortopedických pomůcek a v cílené rehabilitaci, nebo operační, kdy se z karpálního tunelu odstraní zbytnělé části tuku a vaziva protne se retinaculum musculorum flexorum (ligamentum carpi transversum). Někdy se protne i vazivový obal nervu.

Syndrom karpálního tunelu se projevuje nepříjemnými příznaky, jako jsou brnění či pálení prstů či dlaní a/nebo bolest postiženého zápěstí či ruky.

Při správné a rychlé léčbě se u většiny pacientů podaří nepříjemné obtíže, jako jsou bolest, brnění či pálení dlaní a prstů zmírnit a funkci oslabené ruky plně obnovit.

Někdy se ale obtíže často vrací a je nutné pacienta operovat opakovaně.

Příznaky

Příznaky syndromu karpálního tunelu se obvykle rozvíjí postupně a patří mezi ně:

• parestézie prstů a dlaní - parestézie jsou subjektivně nepříjemně vnímané pocity spojené s útlakem či poraněním nervů. U syndromu karpálního tunelu se nejčastěji setkáváme s brněním, pálením či pícháním v oblasti prstů a dlaní postižené ruky. Někdy pacienti udávají i pocit, jako by dlaní a prsty rukou procházel elektrický proud. Tyto obtíže se často nejprve objevují při každodenních běžných činnostech, jako je čtení knihy, telefonování nebo řízení auta (držení volantu), ale postupem času pacienta trápí nepřetržitě a mohou ho budit i v noci ze spaní. Obtíže také mají tendenci migrovat do předloktí, lokte a paže.
• bolest a otok ruky - pacienti si také často stěžují na bolesti a otoky ruky, zejména v oblasti dlaní a prstů.
• slabost ruky - slabost ruky a prstů je dalším častým příznakem syndromu karpálního tunelu. Pacienti mají pocit, že jsou "nešikovnější" a že jim předměty častěji padají z rukou. Je to dáno zhoršením funkce úchopových svalů, které jsou rovněž inervovány z nervus medianus a pacient je kvůli parestéziím nedokáže dobře ovládat.

Kdy zajít k lékaři?

Pokud obtíže spojené se syndromem karpálního tunelu narušují vaše normální každodenní aktivity nebo váš spánek, zajděte k lékaři.

Dlouhodobě neléčený syndrom karpálního tunelu může způsobit trvalé poškození nervů a svalů.

Příčiny

Hlavní příčinou syndromu karpálního tunelu je útlak nervus medianus.

Nervus medianus odstupuje na předloktí a přes karpální kanál (tunel) na zápěstí prochází do dlaně a k prstům. Zajišťuje senzitivní inervaci dlaňové strany palce a prstů ruky, s výjimkou malíku, který je inervován z nervus ulnaris.

Kromě toho je nervus medianus odpovědný za motorickou inervaci svalů při kořeni palce a je tak důležitý pro úchopovou funkci.

Cokoli, co utlačuje nebo dráždí nervus medianus v karpálním tunelu může vyvolat příznaky spojené se syndromem karpálního tunelu.

Například při frakturách zápěstních kůstek může dojít ke zúžení karpálního tunelu a k podráždění nervu. Stejně tak některá onemocnění, jako je například revmatoidní artritida, mohou vyvolat otok a zánět struktur v oblasti zápěstí, což vede k útlaku nervus medianus a k rozvoji příznaků syndromu karpálního tunelu.

Často je syndrom karpálního tunelu multifaktoriální onemocnění, na jehož vzniku se podílí řada různých faktorů.

Rizikové faktory

Mezi rizikové faktory, které zvyšují riziko podráždění (iritace) nervus medianus a tím i riziko syndromu karpálního tunelu, mimo jiné, patří:

anatomické faktory: fraktura zápěstí. luxace zápěstních kůstek nebo artrotické změny, při kterých se objevují výrůstky na zápěstních kůstkách a dalších strukturách v karpálním tunelu zvyšují riziko syndromu karpálního tunelu. Stejně tak lidé, kteří mají karpální tunel vrozeně menší, mají vyšší riziko syndromu karpálního tunelu.

• pohlaví - syndrom karpálního tunelu častěji postihuje ženy, a to pravděpodobně proto, že mají menší karpální tunel než muži.
• onemocnění, která poškozují nervy - některé chronická onemocnění, která zhoršují funkci nervů, jako je například diabetes (viz. periferní diabetická neuropatie), mohou způsobit nevratné poškození nervus medianus, což se projeví příznaky syndromu karpálního tunelu.
• zánětlivá onemocnění - některá chronická zánětlivá a autoimunitní onemocnění, jako je například revmatoidní artritida, mohou vyvolat zánět šlach v zápěstí, což vede k otoku a utlačení nervus medianus.
• léky -  studie naznačují, že některé léky, jako je například anastrozol, který se užívá v léčbě rakoviny prsu, mohou zvyšovat riziko syndromu karpálního tunelu.
• obezita - nadváha a obezita jsou významným rizikovým faktorem syndromu karpálního tunelu.
• zadržování vody v těle - zadržování vody v těle, což je i u jinak zdravých lidí časté například v těhotenství nebo menopauze, zvyšuje tlak uvnitř karpálního tunelu, což vede k chronickému dráždění středového nervu a k rozvoji syndromu karpálního tunelu.
• některá další onemocnění - mezi onemocnění, která zvyšují riziko syndromu karpálního tunelu patří například onemocnění štítné žlázy, selhání ledvin nebo lymfedém.
• ergonomie a pracovní prostředí - častá práce s vibračními nástroji a/nebo provádění činností, které vyžadují opakované a dlouhodobé ohýbání zápěstí, mohou zvýšit tlak na nervus medianus, což vede k jeho dráždění a rozvoji příznaků syndromu karpálního tunelu. Platí to zejména pro práci v chladném prostředí nebo za chladného počasí.

Nicméně i když se výše uvedené rizikové faktory mohou podílet na vzniku syndromu karpálního tunelu, studie neprokázaly, že by byly přímou příčinou tohoto onemocnění.

Řada studií také zkoumala vztah mezi prací na počítači a syndromem karpálního tunelu.

Nejčastější příčinou syndromu karpálního tunelu je přetěžování zápěstí, například častou prací na počítači

Některé z nich naznačují, že práce s počítačovou myší může riziko tohoto onemocnění zvyšovat, zatímco práce na klávesnici riziko syndromu karpálního tunelu nezvyšuje.

Nicméně závěry výše uvedených studií jsou často nejednoznačné a neexistuje tak žádný 100% důkaz o tom, že by dlouhodobá práce na počítači zvyšovala riziko syndromu karpálního tunelu.

Proto není dlouhodobá práce s počítačem zatím brána jako významný rizikový faktor syndromu karpálního tunelu.

Přetěžování zápěstí při práci na počítači ale může vést k bolestem ruky a zápěstí, které se syndromem karpálního tunelu nemusí souviset.

Prevence

Někdy není možné syndromu karpálního tunelu zabránit, ale s pomocí následujících preventivních opatření můžete snížit riziko tohoto problému na minimum:

• dbejte na to, aby ruce byly při práci uvolněny - pokud pracujete na počítači nebo s klávesnicí, netlačte příliš velkou silou, ale jednotlivé klávesy tiskněte lehce. Pokud na psaní používáte pero, mělo by být dostatečně silné tak, aby se vám lépe drželo a nemuseli jste ho při psaní mačkat velkou silou.
• dopřejte si pravidelné přestávky v práci na protažení rukou a zápěstí - pravidelně si protahujte ruce a zápěstí, a pokud možno tak jednotlivé pracovní úkony často střídejte. Platí to zejména při používání vibračních strojů a zařízení a nářadí, při jehož používání musíte vynaložit velkou sílu. Pokud si každou hodinu na pár minut odpočinete a ruce a zápěstí si protáhnete, podstatně tím snížíte riziko syndromu karpálního tunelu.
• nepřetěžujte zápěstí a vyhýbejte se krajním polohám - snažte se vyhýbat při práci krajním polohám (vyhnout se ohýbání či natahování zápěstí na maximum). Ideální je pracovat s uvolněným zápěstím ve střední poloze. Klávesnice počítače by měla být zhruba v úrovni loktů nebo lehce níže.
• používejte ergonomickou počítačovou myš - dbejte na používání ergonomické počítačové myši, která se dobře drží a zbytečně nepřetěžuje ruce a zápěstí.
• pozor na studené ruce - pokud pracujete v chladném prostředí, jsou svaly na zápěstí a rukou ztuhlé, což zvyšuje riziko syndromu karpálního tunelu. Pokud máte v práci chladno a nemůžete to nějakým způsobem změnit, noste při práci rukavice bez prstů, které zahřejí dlaně a zápěstí a přitom nesnižují cit v prstech při provádění každodenních pracovních úkonů.
• dbejte na zdravou polohu těla a horních končetin při práci - nesprávný postoj při práci vede k vytočení ramen směrem dopředu, což zvyšuje tlak na krk a způsobuje útlak nervů, které na krku probíhají. To se může projevit nejen bolestmi hlavy a krku (cervikokraniální syndrom), ale také bolestmi ruky či zápěstí.

Diagnostika

V diagnostice syndromu karpálního tunelu lékaři využívají následující postupy a vyšetření:

• anamnéza - již staří lékaři říkali, že anamnéza je 80 % diagnózy. Odběr anamnézy znamená cílené dotazy lékaře na pacientovi obtíže, léky které užívá, jeho zdravotní a sociální zázemí, apod. Díky odběru anamnézy tak lékař může zjistit některé typické příznaky syndromu karpálního tunelu, jako je například skutečnost, že se obtíže dostavují při činnostech, kdy potřebujeme silný úchop (například při držení telefonu, volantu), že pacienta ze spaní budí bolesti rukou, prstů a zápěstí a/nebo nepříjemné pocity brnění, pálení či píchání a/nebo, že pacient má pocit slabosti v rukou a připadá si nešikovnější. Dalším typickým příznakem syndromu karpálního tunelu je skutečnost, že malík ruky bývá ušetřen, protože je inervován loketním nervem (nervus ulnaris). Pokud naopak obtíže postihují pouze malík a část prsteníčku ruky a jiné prsty ne, může se jednat o syndrom Guyonova kanálu.
• fyzikální vyšetření - v rámci fyzikálního vyšetření lékař vyzkouší citlivost prstů na rukou a rozsah pohybů v zápěstí. U některých pacientů lze příznaky syndromu karpálního tunelu vyvolat jen poklepáním nebo mírným stlačením kůže v místě, kudy nervus medianus probíhá.
• vyšetření zobrazovacími metodami - tato vyšetření primárně neslouží k diagnostice syndromu karpálního tunelu, ale například fraktur (rentgen, nebo CT vyšetření) či jiných zánětlivých a dalších onemocnění struktur zápěstí a ruky (magnetická rezonance), která mohou příznaky spojené se syndromem karpálního tunelu vyvolávat. Poškození svalů lze někdy diagnostikovat například též s pomocí ultrazvuku.
• elektromyografie (EMG) - toto vyšetření měří elektrické potenciály ve svalech v klidu a v průběhu svalové kontrakce a pomáhá zhodnotit poškození svalů, které nervus medianus inervuje a vyloučit tak další příčiny pacientových obtíží, jako je například Guillainův-Barrého syndrom. Při tomto vyšetření lékaři do příslušných svalů zapíchnou tenké jehličky, které měří elektrické potenciály přímo ve svalech.
• kondukční studie (vyšetření vodivosti nervů) - jedná se o doplněk k elektromyografii, kdy se pacientovi na kůži přilepí dvě elektrody, přes které se do nervus medianus pustí elektrický impulz a sleduje se rychlost jeho šíření. Pokud v karpálním tunelu dojde ke zpomalení rychlosti šíření tohoto impulzu, může se jednat o syndrom karpálního tunelu. Toto vyšetření také slouží k vyloučení jiných onemocnění, která se mohou projevovat podobně jako syndrom karpálního tunelu.

Léčba

Léčbu syndromu karpálního tunelu je potřeba zahájit co nejrychleji poté, co se objeví příznaky.

Pokud se tento problém začne léčit hned v počátečních fázích, často můžete zabránit dalšímu zhoršování obtíží sami, aniž by vás jejich závažnost donutila zajít k lékaři.

Obecně se v léčbě syndromu karpálního tunelu uplatňují 3 hlavní způsoby léčby, a to režimová opatření, konzervativní a chirurgická (operační) léčba.

Režimová opatření

Nejlepší léčbou je prevence.

Nicméně níže uvedené postupy pomáhají nejen syndromu karpálního tunelu předcházet, ale také zmírňují obtíže pacientů, zejména v počátečních fázích onemocnění a lze je uplatnit také v kombinaci s konzervativními či chirurgickými způsoby léčby.

Mezi režimová opatření, která v léčbě syndromu karpálního tunelu pomáhají, mimo jiné, patří:

dopřát rukám pravidelný odpočinek (například si jednou za hodinu ruce a zápěstí protáhnout a protřepat).

vyhnout se činnostem, které obtíže zhoršují nebo vyvolávají.

přikládání ledových obkladů na zmírnění otoků zápěstí a prstů.

Konzervativní způsoby léčby

Mezi konzervativní (neoperační) způsoby léčby syndromu karpálního tunelu patří speciální ortézy na syndrom karpálního tunelu, rehabilitační léčba a léky (nesteroidní antiflogistika a kortikosteroidy).

Obecně platí, že konzervativní metody léčby bývají účinné pokud příznaky netrvají déle než 10 měsíců. Přitom platí, že pokud se objeví necitlivost, pocity brnění nebo slabosti v prstech či rukou, vždy okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc.

Ortézy na karpální tunel

Speciální ortézy na karpální tunel vám předepíše a doporučí ortoped, neurolog nebo rehabilitační lékař a tyto pomůcky pomáhají zmírnit bolest a nepříjemné pocity brnění, mravenčení, píchání či pálení nejen v noci, ale i přes den.

Speciální ortézy na zápěstí patří mezi často používané konzervativní (neoperační) způsoby léčby syndromu karpálního tunelu

Ortézy jsou v léčbě syndromu karpálního tunelu vhodné i u těhotných, protože nevyžadují užívání žádných léků.

Rehabilitační léčba

Mezi možnosti rehabilitační léčby syndromu karpálního tunelu, patří například fokusovaná rázová vlna, tejpování a speciální cviky na rozcvičení a protažení zápěstí.

Smyslem těchto postupů je zmírnit otok a bolest spojené se zánětlivým postižením struktur uvnitř karpálního tunelu a rozcvičit ztuhlé svaly.

Vhodného fyzioterapeuta vám doporučí rehabilitační lékař nebo ortoped a/nebo se obraťte na rehabilitační ordinace ve vašem okolí, které se specializují na syndrom karpálního tunelu.

Nesteroidní protizánětlivé léky

Nesteroidní protizánětlivé léky zmírňují projevy zánětu a bolesti, ale neléčí vlastní příčinu syndromu karpálního tunelu.

Můžete je tedy krátkodobě užívat na úlevu od nesnesitelné bolesti, ale z dlouhodobého hlediska vám nejenže nepomohou, ale mohou i uškodit.

Bez předchozího souhlasu svého lékaře byste proto léky na bolest neměli nikdy užívat déle než 7 dní.

Na zmírnění bolestí při syndromu karpálního tunelu jsou nejlepší nesteroidní protizánětlivé léky s účinnou látkou nimesulid (například přípravky Aulin nebo Nimesil).

Kortikosteroidy

Injekce kortikosteroidů do oblasti karpálního tunelu pomáhají zmírnit otoky a zánět přímo v okolí nervus medianus, což přispívá ke zlepšení stavu pacienta a zmírnění jeho obtíží.

Někdy se tyto injekce aplikují "naslepo", zatímco jindy se opichy kortikosteroidy provádí pod ultrazvukovou nebo CT kontrolou.

Perorálně užívané kortikosteroidy mohou v léčbě syndromu karpálního tunelu pomoci, pokud je příčinou pacientových obtíží autoimunitní zánětlivé onemocnění, jako je napříkald revmatoidní artritida.

Chirurgická (operační) léčba

Chirurgická léčba syndromu karpálního tunelu je nutná v případě, kdy jsou obtíže pacienta natolik silné, že mu brání v každodenní činnosti a/nebo v případě, kdy ostatní způsoby léčby nezabírají.

Smyslem operace je uvolnit tlak na nervus medianus protětím ligamentum carpi transversum (retinaculum musculorum flexorum).

V operační léčbě syndromu karpálního tunelu se využívají dva přístupy, a to endoskopická operace nebo klasická (otevřená) operace.

Endoskopická operace

Při endoskopické operaci lékař dovnitř karpálního tunelu přes jeden až dva malé otvory na zápěstí či v dlani zavede malé teleskopické zařízení s kamerou (endoskop), s jehož pomocí si zobrazí struktury uvnitř karpálního tunelu.

Následně pak přes endoskop, který má podobu duté hadice či trubičky zavede k ligamentum carpi transversum chirurgické nástroje, s jejichž pomocí tento vaz přeruší.

Výhodou endoskopické operace je menší poranění okolních tkání (jedná se o takzvanou minimálně invazivní operaci), rychlejší doba hojení a menší bolestivost.

Nevýhodou je naopak omezená přehlednost operačního pole, což ztěžuje možnost odstranění okolních zbytnělých struktur v karpálním tunelu, které mohou rovněž tlačit na nervus medianus (tuk, vazivo, apod.).

Otevřená (klasická) operace

Při této operaci lékař provede malý řez v dolní části dlaně, nad karpálním tunelem a skalpelem protne ligamentum carpi transversum.

Někdy se protíná i vazivová pochva nervus medianus a odstraňují zbytnělé tkáně v karpálním tunelu.

O vhodnosti konkrétní operační techniky pro vaše potřeby se poraďte se svým lékařem.

Pro některé pacienty je vhodná endoskopická operace, zatímco jindy je nutné operovat otevřeným (klasickým) způsobem.

Pooperační komplikace

Komplikace po operaci karpálního tunelu jsou poměrně vzácné.

Mezi možné komplikace operační léčby syndromu karpálního tunelu patří:

• zánět v operační ráně nebo krvácení z operační rány
• otok zápěstí po operaci
• teplota po operaci
• pooperační srůsty
• poranění nervů a cév v karpálním tunelu při operaci.

Jak dlouho trvá léčba syndromu karpálního tunelu?

Celková doba léčby závisí na závažnosti příznaků a na tom, zda se pacient léčí konzervativně nebo chirurgicky.

Po operaci karpálního tunelu se operační rána na kůži hojí několik týdnů, zatímco obtíže pacientů spojené s útlakem nervu odeznívají pomalu, obvykle až několik měsíců, protože nervová vlákna se obnovují jen velmi pomalu.

Po operaci byste měli po nějakou dobu neměli dělat prudké pohyby zápěstím a ruu přetěžovat.

Svalová síla se obvykle vrátí do normálu do několika měsíců.

Otoky a slabost odezní do několika týdnů až měsíců po operaci.

V pooperační léčbě karpálního tunelu hraje velmi důležitou roli rehabilitace.

Co si z článku odnést?

Syndrom karpálního tunelu je soubor nepříjemných příznaků, jako je brnění, bolest, pálení či mravenčení rukou či prstů, které jsou spojené s útlakem středového nervu (nervus medianus) v karpálním tunelu na zápěstí, kudy nervus medianus spolu se šlachami ohýbačů prstů a zápěstí vstupují do dlaně a k jednotlivým prstům rukou.

Nejčastější příčinou syndromu karpálního tunelu je přetěžování zápěstí, ale tento problém může být spojen i s některými chorobami, které poškozují nervy nebo vyvolávají chronické záněty či otoky v těle (například diabetes, revmatoidní artritida, onemocnění ledvin nebo štítné žlázy, apod.).

Léčba syndromu karpálního tunelu je buď konzervativní (ortézy, léky na bolest a opichy kortikosteroidy) nebo chirurgická (endoskopická nebo otevřená operace karpálního tunelu).

Důležitá jsou také režimová opatření (časté protahování rukou, vyhýbání se činnostem, které obtíže zhoršují, apod.).

Pokud zaznamenáte obtíže jako jsou brnění či mravenčení prstů či rukou, bolest zápěstí nebo pocit slabosti v rukou, vyhledejte lékařskou pomoc.