Co dělá v těle rafinovaný cukr?

Rafinovaný bílý cukr…

Cukr se v přírodě přirozeně vyskytuje, v určitém množství, téměř v každé volně rostoucí plodině. Rafinovaný (zpracovaný) bílý cukr však v podobě, v jaké jej dnes často konzumujeme, NIKDE nenajdeme.

Sladká chuť jako taková, je však naprosto v pořádku a je přirozená. Jako první, s čím se po narození setkáme, je mateřské mléko, které je přirozeně sladké. V přírodě je zároveň sladká chuť pozitivním signálem, který znamená, že sladké je jedlé a ne jedovaté.

Cukr tehdy a dnes…

Pro naše předky býval cukr zvláštností a mohli jej získat výhradně jen v podobě medu či ovoce. Touha jíst sladké nám zůstala, problém však je v jeho množství a v podobě, ve které jej dnes konzumujeme.

Běžný člověk dnes spotřebuje za měsíc tolik cukru, co kdysi jedna malá vesnice. Na začátku 20. století, byla jeho spotřeba jeden kilogram na jednoho obyvatele, dnes je to až 40 kg na jednoho obyvatele za rok.

Proč je tak oblíbený?

Cukr je návykový a velice jednoduše dostupný a hlavně levný. Používá se jako konzervační prostředek a můžeme jej (v určité podobě) najít téměř ve všech zpracovaných potravinách. Záleží však v jaké formě. Nejvíce zarážející je jeho výskyt přímo v potravinách tzv. zdravé výživy, kde ho mimo jiné můžeme také často najít. Dále v jídlech, kde by nás to možná ani nenapadlo.

Pečivo, aby vypadalo zdravěji, bývá často dobarvováno karamelem. Najdeme jej ve většině uzenin, v sýrech, jak už bylo řečeno v konzervovaných potravinách a třeba taky v kořenících směsích. De facto by se dalo říci, kupujeme-li si zpracovanou potravinu, měli bychom se podívat na její složení. S velkou pravděpodobností tam něco najdeme.

Co s tím?

Jednoduše si od přeslazené chuti můžeme odvyknout. Časem si na přirozeně sladkou chuť potravin opět zvykneme a nebude se nám zdát planá jako bezprostředně po vyřazení cukru. Sladit můžeme klidně i sušeným ovocem.

Proč říct NE rafinovanému bílému cukru?

Akné, zubní kaz, ztučnění jater, gynekologické potíže, osteoporóza, nedostatek vitamínů a stopových prvků, plísně, metabolický syndrom a spousta dalšího… za tím vším může stát právě rafinovaný bílý cukr.

Jen pro lepší představu… Vezměme si takové pšeničné zrno. K jeho správnému strávení jsou naprosto nepostradatelné otruby, protože obsahují mimo jiné i vitamín B a vápník, které jsou potřebné při trávení škrobu a cukru obsaženého uvnitř zrna. Když si však koupíme čokoládovou rolku upečenou z té nejjemněji namleté hladké mouky, vitamín B ani vápník v ní nenajdeme. Kde je tedy vezmeme? Tělo pak takto sáhne tam, kde je ho dostatek – do kostí, zubů…

Proto, když už volíme obiloviny, měli bychom si vybírat ty, které jsou co nejpřirozeněji zpracovány. Pokud možno, aby potrava zůstala ve své nejpřirozenější podobě nerafinovaná, neloupaná, nekonzervovaná (proč, jsme si už řekli v článku o konzervantech ZDE) a také šetrně tepelně upravená.

Jaký cukr si vybrat?

K pomalému uvolňování cukru dochází tehdy, je-li navázán na vlákninu (celozrnné obiloviny, luštěniny, ovoce…)  Avšak u rychlého zdroje cukru je efekt opačný. Jedná se o velký příliv energie.

Vliv cukru na acidobazickou rovnováhu?

Cukr je kyselinotvorný… v nadměrné míře a častém užívání, může být pro naše tělo, trochu přeženu, až jedovatý.

Acidobazická rovnováha v těle musí být neustále vyrovnaná. Jen malá odchylka je pro člověka smrtelná. Vychýlit rovnováhu běžnou stravou naštěstí není tak jednoduché a i s takovými situacemi tělo počítá. Tělo si samo, ze svých zásob, dodává minerální látky, aby se organismus vyrovnal… pakliže převažuje v potravě množství zakyselujících látek, tělo tak vyplavuje minerály, enzymy tak, aby srovnalo rovnováhu v těle, zásoby však nejsou nekonečné a může se tak dobrat až k zdravotním problémům.

V dnešní době jsou nízkosacharidové diety, ketogenní diety velice populární. Mají mnoho nesporných výhod, mohou působit až ozdravným efektem. Avšak každé tělo je jiné, někomu sednou, jinému ne.

Ideální množství cukru ve stravě je pak pro každého jedince jiné. Avšak není cukr, jako cukr, i když je to pořád cukr.