Krevní tlak

Krevní tlak je tlak, kterým působí krev na stěnu cév. Krevní tlak každý člověk potřebuje k životu, jelikož má za úkol neustále popohánět krev v našich cévách nejen ke tkáním, ale také od tkání zpět k srdci. Správné hodnoty krevního tlaku jsou určeny hranicemi, které pokud jsou překročeny, tak mluvíme o vysokém, či nízkém krevním tlaku.

Krevní tlak je tlak, který vyvíjí krev na stěnu tepen při jejím průtoku oběhovým systémem. Jedná se o tlak ve velkých tepnách a proto se mu také někdy říká arteriální krevní tlak. Tento tlak je možné měřit pomocí tlakoměru, odborně tonometru. Hodnoty krevního tlaku kolísají během dne a rovněž mohou být ovlivněny pohlavím, emocemi či některými návyky. Pokud krevní tlak překročí stanovené hranice, mluvíme o poruchách krevního tlaku. Ty mohou být ve smyslu jeho snížení, či zvýšení.

Kořeny onemocnění spočívají v samotných tepnách, cévách, které vedou krev od srdce do tkání celého těla. Levá srdeční komora, která je hlavní hnací pumpou, musí vyvinout značnou sílu, aby krev protlačila sítí cév do tkání a zpět žilami do srdce. Z toho důvodu jsou stěny tepen trvale pod značným tlakem.

Výše tepenného tlaku je velmi důležitá. Pokud tlak z jakékoliv příčiny stoupne - nazýváme to hypertenzí, zatíží stěny tepen ještě více a připravuje to cestu rozvoji arteriosklerózy, zúžení tepen způsobené poškozením prostřední svalové vrstvy jejich stěny. Srdce a tepny se pak velmi namáhají vlivem nárazů krve a mohou se dále poškodit.

Na druhé straně výrazně nízký krevní tlak - hypotenze - není problémem častým. Obvykle jej způsobuje šok nebo srdeční infarkt, akutní infekce nebo ztráta krve po úrazu. Výjimečně se může vyskytnout u lidí s Addisonovou nemocí - selháním kůry nadledvin, které je velmi vzácné a lze jej upravit léky.

Srdce a krevní tlak

Lidské tělo se skládá z mnoha systémů umožňujících nám každodenní aktivity. Jedním z těchto systémů je i tzv. srdečně-cévní systém. Jedná se o souhrnný název označující jak všechny cévy v těle, tak srdce. Jedná se o uzavřený, na sebe navzájem navazující systém trubek, uvnitř kterých proudí krev. Toto proudění zajišťují stahy srdce. Srdce tedy funguje jako pumpa. Krevním tlakem nazýváme tlak, kterým působí krev na stěny srdce a cév. Tento tlak se v průběhu času významně mění a to jednak v závislosti na srdečních stazích, jednak v důsledku napětí v cévních stěnách.

Normální hodnota krevního tlaku

Hodnota krevního tlaku během dne přirozeně kolísá. Avšak bylo stanoveno, že ideální hodnotou krevního tlaku u lidí v produktivním věku, měřeného v klidu, je 120/80 torr. První číslo udává tlak v cévním systému při srdečním stahu, tzv. systole. Proto se také nazývá tlak systolický. Druhé číslo udává tlak v cévním systému v době uvolnění srdečního svalu, tedy tzv.diastoly, a proto mluvíme o diastolickém tlaku. Je třeba mít na paměti, že tuto hodnotu nenaměříme pokaždé. Za normální krevní tlak je považován tlak do 140/90 při horní hranici a do 110/65 při hranici dolní. U mladistvých a speciálně u žen, bývá krevní tlak přirozeně nižší. S postupujícím věkem hodnoty krevního tlaku naopak stoupají. Rovněž hodnoty krevního tlaku při fyzické aktivitě jsou znatelně vyšší.

Poruchy krevního tlaku

Krevní tlak je parametr, který se přirozeně mění behem dne. Proto se doporučuje jeho měření pokaždé ve stejnou dobu. V případě, že se hodnoty krevního tlaku dostanou za určitou hranici, ať už v jeho systolické či diastolické části, mluvíme o poruchách krevního tlaku. Pokud krevní tlak klesne pod určenou hranici, mluvíme o hypotenzi, neboli snížení krevního tlaku. Naopak pokud naměříme hodnoty vyšší než je stanovená hranice, mluvíme o hypertenzi, vysokém krevním tlaku. Je nutné poznamenat, že obě formy jsou patologickým stavem, které je nezbytné léčit.

Vysoký krevní tlak

Vysoký krevní tlak, neboli hypertenze, je jedním z nejčastějších srdečně-cévních onemocnění. S vysokým krevním tlakem se léčí přibližně 20 % populace. Pořád však zůstává mnoho lidí, kteří o svém onemocnění nevědí a neléčí se. Vysoký krevní tlak vážný stav, který svým dlouhodobým průběhem přispívá k vysoké úmrtnosti na srdečně-cévní nemoci. Krevní tlak představuje sílu, kterou krev klade na stěny krevních cév při svém průtoku. Pokud jsou cévy nějakým způsobem zúžené nebo méně poddajné, krevní tlak se zvyšuje tak, aby mohla být krev dopravena do všech orgánů jako za normálních okolností. S rostoucí délkou trvání onemocnění dochází ke změnám na všech orgánech, především na srdci, mozku či ledvinách. Vysoký krevní tlak poškozuje menší cévy, což v konečném důsledku vede k infarktu či mrtvici. Normální hodnoty krevního tlaku se pohybují v rozmezí 110/65 torr při spodní hranici a 140/90 torr při hranici horní. O vysokém krevním tlaku mluvíme tehdy, když je krevní tlak opakovaně zvýšen nad stanovenou horní hranici.

Příčiny vysokého krevního tlaku

Vysoký krevní tlak je onemocněním, které postihuje jak mladé, tak starší osoby a nesou sebou řadu komplikací. Existují dva typy vysokého krevního tlaku, které se rozlišují především podle příčiny. Těmi jsou primární a sekundární hypertenze.

Primární vysoký krevní tlak

Primární vysoký krevní tlak postihuje přibližně 90-95% všech lidí trpící touto chorobou. Odborně se jí říká také idiopatická hypertenze, což znamená, že není známá příčina vysokého krevního tlaku. Obvykle se vyskytuje u lidí mezi 35-45 rokem života a vzácně se může objevit i v dětství. Příčin vzniku primárního vysokého krevního tlaku je pravděpodobně více, kdy se uvažuje o spolupůsobení genetických vlivů, vlivu rasy a pohlaví. Ženy bývají touto nemocí postiženy častěji. Z vnějších vlivů na vznik onemocnění se uvažuje hlavně o stresu, nadměrné konzumaci alkoholu, kouření, nedostatku pohybu, nezdravé stravě bohaté na tuky a přílišném solení pokrmů.

Sekundární vysoký krevní tlak

Sekundární vysoký krevní tlak postihuje přibližně 5-10% všech lidí trpících touto nemocí. Objevuje se v mladším věku a přičinou jsou jiná onemocnění, kterým jedinec trpí. Typicky to bývá u onemocnění ledvin, onemocnění ledvinných tepen, onemocnění nadledvin, cukrovka, choroby srdce či deprese. Proto je potřeba se při léčbě zaměřit především na tato onemocnění.

Projevy vysokého krevního tlaku

Přestože je vysoký krevní tlak nebezpečný, vzniká nepozorovaně a především bezbolestně. Proto mnoho lidí neví, že tímto onemocněním vůbec trpí. Většina lidí po mnoho let nevykazuje žádné těžkosti. Pokud se klinické příznaky projeví, jedná se spíše o necharakteristické, jako bolesti hlavy, krvácení z nosu, neklid, únava, závratě, bušení srdce, pocit tlaku na spáncích, nebo šum v uších. Mohou se objevit i poruchy spánku.

Následky vysokého krevního tlaku

Pokud se vysoký krevní tlak neléčí, postupem času se vyvíjejí různé orgánové změny. Příznakem bývá dušnost, bolesti na hrudi, poruchy vidění, citlivosti či překrvení mozku. Vysoký krevní tlak poškozuje cévy, což může vést ke krvácení do mozku, cévní mozkové příhodě, ischemické chorobě srdeční, či infarktu myokardu. Při poškození cév v oku může vzniknout porucha vidění až slepota a při postižení cév v ledvinách dochází k ledvinnému selhání. V neposlední řadě může vysoký krevní tlak vést k srdečnímu selhání. Nékdy se můžeme setkat i s tzv. hypertenzní krizí projevující se velkými bolestmi hlavy, křečemi, nevolností a zvracením. Tlak v tomto případě dosahuje i hodnot nad 220/110 torr a ohrožuje pacienta na životě.

Diagnostika vysokého krevního tlaku

K diagnostice vysokého krevního tlaku dochází nejčastěji náhodně při preventivních prohlídkách. Diagnostika vysokého krevního tlaku spočívá v jeho změření pomocí tonometru, tedy tlakoměru. Dnes se používají tlakoměry rtuťové či digitální. Manžeta tonometru se přikládá na paži, která by měla být uvolněná. Při naměření hodnoty vyšší než 140/90 torr je vhodné měření opakovat, aby se předešlo vlivu tzv. syndromu bílého pláště. Ten spočívá v přílišném strachu pacientů z lékařů a z toho důvodu dochází u nich ke zvýšení krevního tlaku. Vysoký krevní tlak je tak pouze přechodný a vzniká tedy na psychickém podkladě.

Léčba vysokého krevního tlaku

Vysoký krevní tlak je stav, který je nezbytné léčit. V zásadě bychom léčbu vysokého krevního tlaku mohli rozdělit na dvě velké skupiny, na konzervativní a farmakologickou.

Konzervativní léčba vysokého krevního tlaku

Konzervativní léčba spočívá v tzv. režimových opatřeních. Jelikož lidé trpící vysokým krevním tlakem mají často nadváhu, je nezbytným krokem snížení tělesné hmotnosti. Rovněž je potřebná změna jídelníčku ve smyslu snížení příjmu tučných jídel a zvýšení konzumace ovoce a zeleniny. Pacienti trpící vysokým krevním tlakem by měli zcela přestat pokrmy solit. Důraz je třeba dát i na pravidelnost příjmu potravy. Dále je třeba vyhýbat se kouření, konzumaci alkoholu a stresovým situacím. Naopak se doporučuje pravidelný pohyb.

Farmakologická léčba vysokého krevního tlaku

Farmakologická léčba spočívá v pravidelném užívání léků, které různými mechanismy snižují vysoký krevní tlak. Jedná se o léky z různých skupin, které působí jiným mechanismem, ale všechny vedou ke stejnému výsledku a to snížení tlaku. Užívají se tzv antihypertenziva, mezi které patří diuretika, blokátory kalciových kanálů, ACE- inhibitory a beta-blokátory. Nejčastěji se však volí kombinace léků z výše uvedených skupin. Je třeba si uvědomit, že farmakologická léčba bývá doživotní. V případě vysokého krevního tlaku způsobeného jiným onemocněním, je základní metodou léčba právě tohoto onemocnění.

Prevence vysokého krevního tlaku

Vysokým krevním tlakem může být ohrožen každý člověk bez ohledu na věk či pohlaví. Větší pozornost by svému zdraví měli věnovat hlavně lidé, u kterých se v rodině vysoký tlak vyskytuje. Dále je větší riziko vysokého krevního tlaku u mužů nad 55 let, u žen nad 65 let a po menopauze, u lidí s nadváhou, s nízkou fyzickou aktivitou, kuřáků a také u lidí s vysokou hladinou cholesterolu a cukrovkářů. Prevence vysokého krevního tlaku spočívá ve změně životosprávy, omezení příjmu soli a tučných jídel, omezení nadměrného příjmu alkohol a kouření. Základní preventivní metodou vysokého krevního tlaku je i pravidelná fyzická aktivita. Nezbytné jsou však i pravidelné preventivní prohlídky u lékaře, vedoucí k včasné diagnóze nemoci a následném sestavení plánu léčby.

 

Nízký krevní tlak

Tlak krve představuje tlak krve uvnitř cévy působící na její stěnu. Pod tímto tlakem krev proudí cévami. Hodnoty normálního krevního tlaku se pohybují v rozmezí 110/65 torr a 140/90 torr. Pokud opakovaně naměříme tlak nižší než uvedená spodní hranice, mluvíme o nízkém krevním tlaku, odborně hypotenzi. Nízký krevní tlak se může vyskytovat jak u zdravých mladých lidí, tak u starších osob, u kterých bývá známkou nějakého onemocnění. Dlouhodobě probíhající nízký krevní tlak je nezbytné léčit z důvodu možného rozvoje řady komplikací.

Příčiny nízkého krevního tlaku

Nízký krevní tlak,odborně hypotenze, je opakovaně naměřená hodnota tlaku nižší než 110/65 mmHg. Podle příčin nízkého krevního tlaku rozlišujeme dva typy hypotenze, primární a sekundární nízký krevní tlak.

Primární nízký krevní tlak

Primární nízký krevní tlak vzniká z neznámé příčiny a touto formou trpí především mladé a zdravé ženy. To se vysvětluje možnými odchylkami v nervovém a hormonálním ovlivnění krevního tlaku. Tento typ nízkého krevního tlaku se objevuje rovněž u sportovců, kteří jsou schopni se tréninkem přizpůsobovat zátěži. Primární nízký krevní tlak nemusí své nositele nikterak obtěžovat a může být ochranným faktorem řady nebezpečných chorob, které jsou spojeny s vysokým krevním tlakem.

Sekundární nízký krevní tlak

Sekundární nízký tlak je takový, který má známé příčiny. Za sekundárně nízký krevní tlak se považuje stav nazývaný ortostatická hypotenze.

Ortostatická hypotenze je stav, který může být i zcela přirozený a nedoprovází žádné nemoci. Jedná se o nízký tlak vzniklý při rychlé změně polohy ze sedu, či lehu do stoje. Časté to bývá u mladší části populace. S ortostatickou hypotenzí se setkáváme ovšem i u starší populace ve věku nad 65 let a projevuje se pády a zvýšenou nemocností. Zde je příčinou příliš intenzivní medikamentózní léčba vysokého krevního tlaku, zhoršení reakce samotného organismu na změny tlaku díky postižení stěny samotných cév tukovými a vápenatými pláty, poškození nervové soustavy jinými onemocněními, jako je parkinsonismus nebo cukrovka a alkoholismus.

U některých pacientů poklesne krevní tlak po jídle a přirozeně také klesá ve spánku.

Dále nízký krevní tlak způsobují nemoci postihující srdce, cévy a také endokrinní systém, tedy systém žláz s vnitřní sekrecí, kam patří například slinivka břišní, štítná žláza, nadledviny, či podvěsek mozkový. Žlázy s vnitřní sekrecí produkují hormony ovlivňující krevní tlak. Štítná žláza vytváří hormon, který působí na metabolismus celého organismu. Projevem snížené funkce štítné žlázy je také nízký krevní tlak. Nadledviny rovněž produkují řadu hormonů účastnících se regulace krevního tlaku, například adrenalin. Jeho nedostatek a samozřejmě i nedostatek dalších hormonů nadledvin způsobí neschopnost organismu reagovat na stres zvýšením tlaku, což může vést až ke smrti jedince.

Dalšími stavy vedoucí k nízkému krevnímu tlaku jsou krvácení, popáleniny, úporné zvracení či průjem, těhotenství, rekonvalescence po nemoci při dlouhodobém ležení, horko či kuřáctví marihuany.

Nejzávažnější příčinou nízkého krevního tlaku je šok. Šok může vznikat na základě různých příčin. Rozvíjí se při krvácení, při popáleninách, zhmoždění celého těla, při akutním zánětu slinivky břišní, akutním infarktu myokardu, při plicní embolii, otravách, těžkých infekcích, při nepřiměřených alergických reakcích a mnoha dalších život ohrožujících stavech.

Projevy nízkého krevního tlaku

Projevy nízkého krevního tlaku jsou v zásadě nespecifické, což znamená, že se mohou vyskytovat i u řady dalších onemocnění. Nízký krevní tlak se u některých lidí nikterak neprojeví a pak takoví pacienti ani nevědí, že tímto stavem trpí. Mezi projevy nízkého krevního tlaku patří únava, spavost, bolest hlavy, bledost, zhoršené soustředění, zimomřivost a studené končetiny. V těžších případech se nízký krevní tlak může projevit i závratěmi, mžitky před očima, studeným potem, celkovou nevolností a krátkodobou ztrátou vědomí.

Komplikace nízkého krevního tlaku

V důsledku nízkého krevního tlaku dochází rovněž k nižšímu prokrvení orgánů. Některé z nich jsou na tento stav velice citlivé a proto může dojít například až ke krátkodobé ztrátě vědomí. To může vést k různým pádům a úrazům. Rovněž významné kolísání krevního tlaku, tedy s výkyvy normálního a nízkého krevního tlaku, vedou častěji k cévní mozkové příhodě, demenci a dalším poruchám mozku. Dlouhodobě neléčený nízký krevní tlak může vést k selhání některých orgánů, jako je srdce, ledviny, nebo mozek.

Diagnostika nízkého krevního tlaku

Diagnostika nízkého krevního tlaku spočívá v pečlivé anamnéze se zaměřením na výskytu tohoto stavu v rodině a na klinických příznacích, které pacienta obtěžují. Nezbytnou vyšetřovací metodou vedoucí ke stanovení diagnózy nízkého krevního tlaku je jeho opakované měření pomocí tonometru, tedy tlakoměru. Krevní tlak se měří vleže, vsedě a ve stoje. Tak je možné zaznamenat vliv gravitace na krevní tlak. Rovněž je možné pacienta indikovat k tzv. Holterovské monitoraci. Jedná se o připevnění monitoru k tělu pacienta, který zaznamenává a měří krevní tlak v průběhu 24h. Pacient si současně zapisuje veškeré aktivity, které v průběhu tohoto dne podstupoval a údaje doplní časem. Lékař tak může záznam z Holterovského měření porovnat s případnými aktivitami pacienta a posoudit vzájemnou souvislost.

Léčba nízkého krevního tlaku

Léčba nízkého krevního tlaku připadá v úvahu v případech, kdy pacient pociťuje některé z projevů. U zdravých lidí bez příznaků nemá smysl nízký krevní tlak léčit. Léčba dlouhodobě nízkého krevního tlaku je nutná z důvodu rozvoje možných komplikací a selhání orgánů. Léčba nízkého krevního tlaku se rozděluje na léčbu konzervativní a farmakologickou.

Konzervativní léčba nízkého krevního tlaku

Konzervativní léčba nízkého krevního tlaku spočívá především v dodržování režimových opatření. Osobám s nízkým tlakem prospívá pravidelné cvičení, jako je například plavání, vyvarovat se rychlým změnám polohy ve smyslu pomalého vstávání ze sedu či lehu. Doporučuje se také používání elastických punčoch nebo bandáží dolních končetin, podporujících návrat krve zpět k srdci. Rovněž je vhodné více solit stravu a dostatečný pitný režim. Pacientům s nízkým krevním tlakem se doporučují tako kofeinové nápoje, jako je káva či černý čaj.

Farmakologická léčba nízkého krevního tlaku

Farmakologická léčba nízkého krevního tlaku spočívá v podávání léčiv, které ovlivňují stěnu krevních cév a vedou k jejich zúžení a tím ke zvýšení krevního tlaku. V rámci farmakologické léčby je nutné především léčit základní onemocnění, které nízký krevní tlak způsobuje. Ten je tak totiž pouze následkem jiného onemocnění a proto by samotné zvyšování krevního tlaku nevedlo k odstranění příčiny.

Prevence nízkého krevního tlaku

Prevence nízkého krevního tlaku spočívá ve vyhýbání se faktorů, které mohou vést k tomuto stavu. Jedná se například o pomalé vstávání z lehu či sedu, doporučuje se dostatek pohybové aktivity či dostatečný příjem tekutin. Prevencí nízkého krevního tlaku může být i pití kávy a černého čaje, není však vhodné tyto nápoje pít velice často, jelikož by mohly mít opačný účinek.