Palmový olej není kokosový olej

Palmový tuk

Palmový olej se získává z oplodí plodů palmy olejné a jako takový je bohatý na nasycené mastné kyseliny - hlavně kyselinu palmitovou a olejovou (mastné kyseliny s dlouhým řetězcem, tzv. LCFA), které tvoří asi 80 % tuku. Palmový tuk je stabilní při vysokých teplotách a právě pro tuto svou vlastnost se často ve velkém používá v potravinářském průmyslu ke smažení a pečení a přidává se také  jako velmi levná podoba ztuženého tuku do nejrůznějších sladkostí (hlavně sušenky, zmrzliny...) a do různých chipsů a krekrů, margarínů, čokoládových pomazánek apod. Ptáte se proč? Protože pravé máslo je drahé.

Velkou spotřebu má také kosmetický průmysl, kde nachází palmový olej využití jako přísada do mýdel, šamponů, krémů aj. To vše odráží jiný problém a to je problém etický a ekologický. Celosvětová spotřeba vede k masivnímu kácení původních lesů a umělému vysazovaní monokultur palmových lesů (vytváření plantáží) a to hlavně v oblasti střední a jižní Ameriky a také Asie, kde se aktuálně soustředí až 80 % celosvětové produkce. Díky kácení původních lesů přichází o domov spoustu zvířat a cíleně jsou vybíjeni hlavně orangutani, kteří palmy rádi okusují, a tak se jich pěstitelé nemilosrdně zbavují.

Z čistě chemického hlediska není palmový tuk vyloženě škodlivější než jiné tuky s vysokým obsahem nasycených mastných kyselin jako máslo nebo sádlo. Na tomto místě je dobré se zamyslet z globálního hlediska - přináší vám konzumace tohoto často skrytého tuku něco dobrého, a nebo se bez něj v zásadě obejdete? Pravděpodobně zvolíte druhou možnost. Jakmile objevíte na obalu ve složení pojem palmový tuk, rozhodněte se tuto potravinu příště již nekupovat a nejlépe ze svého jídelníčku vyloučit.

Do tohoto roku nebyli výrobci povinni uvádět typ použitého rostlinného tuku ve svých výrobcích - stačilo napsat jen "rostlinný tuk". S novou legislativou se ale tato povinnost s určitou délkou platnosti zavedla, takže se již všichni dočtou, jaký typ rostlinného tuku v potravině je. Rozhodně tedy uděláte lépe, když výše zmíněné potraviny omezíte a nahradíte je přirozenými, nefabrikovanými potravinami a doplníte je např. olivovým, řepkovým, lněným nebo jiným panenským olejem.

Kokosový tuk

Kokosový olej pochází z palem kokosovníku a to přímo z jejich plodů - kokosů. Stejně jako palmový olej je i kokosový olej složen také převážně z nasycených mastných kyselin, majoritně však z kyseliny laurové (cca. 55%), která patří mezi kyseliny se středně dlouhým řetězcem (MCFA). Dále obsahuje kyselinu myristovou (kyselina s dlouhým řetězcem) a zbytek tvoří další minoritní mastné kyseliny.

Na tomto případě je třeba demonstrovat, že nelze házet všechny nasycené tuky do jednoho pytle. Negativní vliv a aterosklerotický potenciál mají hlavně kyseliny s dlouhým řetězcem. Nasycené mastné kyseliny se středně dlouhým řetězcem podléhají trochu jinému metabolismu než kyseliny s dlouhým řetězcem.

Tyto mastné kyseliny nepotřebují při trávení asistenci lipoproteinů a metabolizují se tak podstatně rychleji, jelikož prochází stěnou tenkého střeva přímo do krve. Mohou se tak stát v případě potřeby rychlým zdrojem energie a nemají takový potenciál se akumulovat v podobě tukové tkáně. Tohoto zdroje energie využívají často sportovci, pro které se může stát relativně neškodným a účinným sportovním doplňkem.

"Mimo jiné jsou velmi propagované jeho pozitivní antimikrobiální a antivirotické účinky, za které může látka monolaurin, která se tvoří z kyseliny laurové. Tyto účinky však byly pozorovány zatím jen in vitro a nebyly jednoznačně prokázány," dodává odbornice na výživu.

I zde je však potřeba si zachovat zdravý rozum a nevrhat se do bezhlavé konzumace kokosového oleje - pořád jde o nasycené tuky, jejichž spotřeba musí být držena na uzdě. Kokosový tuk se ale může stát vhodnou alternativou pro tepelnou úpravu pokrmů, neboť je při vysokých teplotách také stabilní.