Kalcifikace cév - rizika hromadění vápníku v cévách

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Zdánlivě nenápadná věc, jako je hromadění vápníku v cévách, může mít velmi vážné důsledky. Může být předzvěstí například infarktu myokardu.

Množství vápníku v cévách je totiž jedním z faktorů, který umožní lékaři stanovit riziko infarktu u pacienta. Aby to mohlo být potvrzeno (nebo vyvráceno), musí odborníci přesně určit množství vápníku v cévě, tzv. koronární vápníkové skóre. To se určuje pomocí počítačové tomografie (CT). Pomocí tohoto vyšetření se zjistí, kolik vápníku je v tepně nahromaděno. Potom se výsledek zhodnotí společně s dalšími rizikovými faktory a lékař dokáže určit riziko vzniku srdečního onemocnění.

Oč se přesně jedná?

Kalcifikace neboli česky zvápenatění je proces, při kterém se ukládají vápenaté soli do tkání. To má za následek ztvrdnutí tkáně, zhoršení poddajnosti a pružnosti, a tím i zhoršení její funkce.

Jaké mohou být příčiny?

Zvápenatění může být způsobeno infekcí, poruchou metabolismu vápníku, genetickou poruchou nebo dalšími příčinami.

Jaká může být prevence?

Jako prevence usazování vápníku někteří odborníci doporučují užívat vitamín K2 (Pozor! Ne vitamín K1!). Obě základní formy vitamínu K, vitamíny K1 (fylochinon) a K2 (menachinon), využívá naše tělo rozdílným způsobem. Zatím co K1 je využíván především na srážlivost krve a jeho hlavním orgánem působení jsou játra, K2 hraje důležitou roli v udržování zdravého stavu kostí, snižování rizika kardiovaskulárních onemocnění a v prevenci onkologických onemocnění. Můžeme ho najít zejména v srdci, plicích, žaludku, ledvinách, chrupavkách a nervovém systému, a to v podstatně vyšších koncentracích než vitamín K1.

Podle informací z odborných studií pomáhá vitamín K2 ukládat vápník přímo do kostí a zubů a tím zabraňuje stádiu jeho usazování v cévách a měkkých tkáních. Vitamín D3 podporuje absorpci vápníku v organismu, ale už neovlivňuje jeho další distribuci v organismu – za to je zodpovědný právě vitamín K2. Tento vitamín je vlastně jakýmsi usměrňovačem vápníku přímo k určenému cíli. Pokud je vitamínu K2 nedostatek, dochází k narušení stavby kostí a poruchám růstu.

Jakou roli při zvápenatění může hrát vitamín D3 a jak s ním souvisí vitamín K2?

Tyto dva vitamíny mají synergický účinek. Pro náš organismus je důležitý jejich příjem v biologicky dostupné formě. Jako nejlepší prevence osteoporózy je obvykle doporučováno užívání vápníku v kombinaci s vitaminem D3. Problém je ovšem v tom, že tato kombinace sice zvyšuje hustotu kostí, zároveň však může vést k zesílenému ukládání vápníku do krevních cév, čímž může vzrůst například riziko infarktu a dalších kardiovaskulárních chorob. Zmírnit toto riziko může pomoci právě vitamin K2. Vitamin K2 (tedy přesněji enzym, jehož je součástí) aktivuje několik proteinů (bílkovin), které regulují metabolismus vápníku v těle. Nejdůležitější z nich je osteokalcin (po kolagenu druhá nejvíce zastoupená bílkovina v kostech). Kolagen vytváří jakousi kostru, do níž se může uložit vápník. Role osteokalcinu je mnohem aktivnější, protože přivádí vápník do kostí a zubů. Další bílkovinou, kterou vitamin K2 aktivuje, je bílkovina se složitým názvem matrix gla-protein (MGP). Jejím úkolem je odvádět vápník z měkkých tkání, tedy především z tepen a žil. Vitamín K2 tak hraje dvojí roli: jednak zvyšuje pevnost kostí, a pak také čistí cévy. V kombinaci s vitamínem D3 je zárukou, že tělo vápník efektivně zužitkuje a předejde tak vzniku osteoporózy, úbytku kostní tkáně, nebo dalších poruch struktury kostí.

Může pomoci v prevenci i hořčík?

Ano, druhou látkou, kterou je možné užívat jako prevenci kalcifikace cév, je hořčík. Hořčík zabraňuje tvorbě ložisek vápníku, včetně usazování v cévách. Je to dáno tím, že hořčík patří mezi přirozené antagonisty vápníku. Oba tyto ionty – vápník i hořčík – působí stabilizačně na buněčnou membránu a jsou synergisté (působí stejným směrem). Nedostatek obou prvků v buněčné membráně zvyšuje její dráždivost a dává vznik jak hypokalcemické (dnes velmi vzácné), tak i hypomagnezemické tetanii, která je velmi častá. Obou iontů musí být dostatek. Chybí-li hořčík, membrána se stává propustnou, vápník proniká do buňky a například v trombocytech vyvolává jejich patologické shlukování, což vede k trombóze. Některé studie ukazují, že podávání vápníku může mít příznivý vliv na absorpci fosfátů a vaskulární kalcifikaci při chronickém onemocnění ledvin.